400. výročí úmrtí rabiho Jehudy Löwa ben Becalel
20.6.2009
ČNB vydala 17.6.2009 další stříbrnou dvousetkorunu k 400. výročí úmrtí rabiho Jehudy Löwa. Autorem mince je MgA. Josef Šafařík. Mince vyšla v nákladu 11 300 mincí v bankovní jakosti a 18 100 mincí v proof kvalitě.
Na líci dvousetkoruny je kompozice čtyř šesticípých Davidových hvězd různých velikostí, na nichž jsou vypsány letopočty připomínající pogromy vůči židovskému obyvatelstvu v českých zemích. Při levém, spodním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Jednotlivá písmena ve slově „ČESKÁ“ jsou různě vysoká. Označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ se nachází na pravém okraji největší Davidovy hvězdy. Značka České mincovny je umístěna mezi slovem „REPUBLIKA“ v názvu státu a pravým okrajem největší Davidovy hvězdy. Na rubové straně dvousetkoruny je obrys postavy Golema. Mezi obrysem postavy Golema a obvodem dvousetkoruny jsou hebrejské texty pocházející z knihy Talmud, které jsou jako umělecký záměr autora otočené. Obrácení textu zde vyjadřuje pohled nazpět dějinami a historií židovské komunity v českých zemích. Uprostřed postavy Golema je nápis „RABI JEHUDA LÖW BEN BECALEL“ a letopočty „1609 – 2009“. Autorem dvousetkoruny je MgA. Josef Šafařík. Jeho iniciály, které jsou tvořeny velkým písmenem „J“, do kterého je vloženo menší písmeno „Š“, jsou umístěny vpravo od písmene „Ö“ ve slově „LÖW“.
Rabi Jehuda Löw ben Becalel
(patrně 1525 – 1609)
Jehuda Löw ben Becalel, známý také pod akronymem Maharal (Morenu Ha-Rav Liva,
náš velký učitel rabbi Liva), se narodil okolo roku 1525, patrně v německém Wormsu. Podle
některých teorií mohla být jeho rodištěm Poznaň, kde působil jako rabín Löwův strýc. Narodil
se do vlivné rabínské rodiny a i jeho bratři byli renomovaní učenci.
Roku 1553 se Jehuda Löw stal vrchním moravským rabínem v Mikulově, kde působil
až do roku 1574, kdy odešel do Prahy. Během svého působení v Praze založil talmudistickou
školu (tzv. Klausovou), kterou od roku 1582 po 10 let spravoval. Dále se zde věnoval činnosti
Chevry kadiši (pohřebního bratrstva), a založil spolek Mišnajot – Chevrot pro studium Mišny.
Kromě působení jako rabín se Jehuda Löw zajímal o přírodní vědy, zvláště pak o astronomii a
astrologii. Je možné, že se stýkal s dvorním astronomem císaře Rudolfa II. Tychonem de
Brahe. Existuje i záznam o jeho schůzce se samotným císařem, která se uskutečnila 16. února
1592, ale její obsah zůstal na přání císaře utajen. Legenda říká, že císař rabiho Löwa požádal,
aby mu zjevil starozákonní mudrce Abraháma, Izáka, Jákoba a jeho syny. Někteří badatelé se
domnívají, že předmětem schůzky mohl být jejich společný zájem o alchymii. Během let
1592 – 1597 byl Jehuda Löw vrchním rabínem v Poznani a od roku 1597 až do své smrti
působil jako vrchní zemský rabín v Království českém.
Jehuda Löw sepsal nejméně patnáct spisů, z toho devět knih, tři kázání a pamětní řeči.
Publikovat začal až v pozdním věku, patrně v šedesáti a možná až v sedmdesáti letech. Jeho
první velkou knihou byla „Gevurot ha-Šem“ (Mocné činy Boží), která vyšla roku 1581
v Krakově. Jejími typickými rysy, stejně jako v dalších dílech, je styl, metoda a zaujetí pro
téma. Kniha měla být druhým dílem rozsáhlého cyklu, který měl spojovat geometrii, mystiku,
liturgii a filosofii, avšak dílo zůstalo torzem. Kromě knihy „Gevurot ha–Šem“ vyšly už jen
knihy „Sefer tiferet Jisrael“ (Kniha o ozdobě Izraele) a „Sefer necach Jisrael“ (Kniha
o věčnosti Izraele). Z dalších děl lze jmenovat „Netivot olam“ (Stezky světa) či „Beer hagola“
(Studna exilu), která je některými považována za nejvýznamnější dílo Jehudy Löwa a
nedávno vyšla v českém překladu.
Kromě činnosti literární se zabýval se též systémem a způsobem vzdělávání. Obdobně
jako jeho mladší současník Jan Amos Komenský – oproti memorování zdůrazňoval potřebu
pochopení látky uzpůsobené věku a možnostem žáka.
S postavou rabiho Löwa je spojena řada legend, z nichž nejznámější je legenda
o Golemovi. Golemem židovská mystika rozumí oživenou sochu. Slovo samotné znamená
v hebrejštině neúplnost, nedokonalost. Socha proto neměla vlastní vůli, pouze plnila příkazy
svého pána. K jejímu oživení sloužil šém – pergamen, na němž byla napsána magická slova.
Pražského Golema údajně stvořil rabi Löw, aby ochránil židovské ghetto proti útokům
křesťanů. Golem sloužil, uklízel a obstarával všechny těžké domácí práce. Nikdy neměl žízeň
ani hlad a nepotřeboval odpočívat. Vždy v pátek v podvečer, na počátku šábesu, rabi Löw
vyňal šém z Golemových úst a ten se opět stal jen hromadou hlíny. Jednoho dne však rabi
Löw zapomněl šém vyndat a Golem začal ohrožovat své okolí. Rabi Löw již začal v synagoze
odříkávat žalm, kterým se zahajuje šábes, když přiběhli lidé ze sousedství a začali vykřikovat
co se stalo. Rabi Löw vyběhl ze synagogy domů a podařilo se mu vyndat šém a Golema
znehybnit. Poté se vrátil do synagogy a doříkal žalm, kterým zasvětil šábes. Po této události
už Golema nikdy neoživil a podle legendy jej pohřbil na půdě Staronové synagogy. Zvyk
přerušit modlitbu, který mohl vzniknout povoláním rabiho, aby šel uklidnit Golema, se
traduje dodnes. Ve Staronové synagoze se vždy v pátek zpívá 92. žalm dvakrát.
Pověst o Golemovi se objevila nedlouho po smrti rabiho Löwa, avšak s jeho jménem
byla spojena patrně až v 19. století, kdy tiskem vyšla v židovských pověstech „Sipurim“.
V české literatuře se postava rabiho Löwa a jeho Golema objevuje například ve „Starých
pověstech českých“ od Aloise Jiráska či ve hře Jaroslava Vrchlického „Rabínská moudrost“.
V celosvětovém měřítku je nejznámější román pražského německého autora Gustava
Meyrinka „Golem“ z roku 1915.
Kromě literárního zpracování se postava rabiho Löwa a jeho Golema hojně vyskytuje
i ve filmu a výtvarném umění. Prvním filmovým zpracováním legendy o Golemovi byl film
„Golem“, který v roce 1915 natočil Paul Wegener a na jehož scénáři se podílel i Gustav
Meyrink. Paul Wegener se k postavě Golema vrátil ještě dvěma dalšími filmy natočenými
v letech 1917 a 1920. Stejnému tématu se věnoval například i francouzský film Juliena
Duviviera z roku 1936. Českému publiku je nejbližší film Martina Friče „Císařův pekař a
pekařův císař“ z roku 1951, kde se postava Golema také objevuje. Ve výtvarném umění je
známý obraz Mikuláše Alše ze Starých pověstí českých. Monumentální socha rabiho Löwa od
Ladislava Šalouna z roku 1910 se nachází nedaleko Staroměstského náměstí v Praze.
Pramen:
Tomáš Pěkný, Historie židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001
Encyklopedie osobností ve víru židovského národa, Praha 2005
Alois Jirásek – Staré pověsti české, Praha 1919
Zdroj: ČNB
Sekce: Novinky | Tisk | Poslat článek známému
english