Větrný mlýn v Ruprechtově
9.10.2009
ČNB vydala 7. října osmou zlatou minci z cyklu Kulturní památky technického dědictví, která znázorňuje větrný mlýn v Ruprechtově. Autorem výtvarného návrhu je akademický sochař Jiří Harcuba. Mince vychází ve stejném nákladu jako mince předchozí, 10 500 mincí v proof kvalitě a 3 500 mincí v běžné kvalitě.
Česká národní banka vydává dne 7. října 2009 do oběhu osmou zlatou 2500 Kč minci z cyklu Kulturní památky technického dědictví, která znázorňuje větrný mlýn v Ruprechtově. Mince se vydává ve dvojím provedení ražby, lišícím se povrchovou úpravou a hranou. Klasické běžné provedení má stejný lesk mincovního pole i reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním špičkovém provedení (tzv. proof) má mincovní pole leštěné do vysokého lesku a reliéf je matován. Hrana mince ve zvláštním provedení je hladká. Mince v běžném i špičkovém provedení jsou raženy ze zlata o ryzosti 999.9. Hmotnost mincí je 7,78 g, průměr je 22 mm a síla 1,7 mm. Stejně jako u každé ražby mincí jsou povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,062 g a v obsahu zlata odchylka nahoru 0,01 %.
Na lícní straně mince se nachází kompozice heraldických zvířat ztvárněných v řadě nad sebou. Nahoře je český lev, pod ním je moravská orlice a slezská orlice. Pod kompozicí heraldických zvířat je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „2500 Kč“. Po celém obvodu mince je název cyklu „KULTURNÍ PAMÁTKY TECHNICKÉHO DĚDICTVÍ“. Značka České mincovny je umístěna při spodním okraji mince. Na rubové straně mince je ve středu mincovního pole větrný mlýn v Ruprechtově. Při spodním okraji zobrazení větrného mlýnu je nápis „VĚTRNÝ MLÝN V RUPRECHTOVĚ“ a ročník ražby „2009“. Pod ročníkem ražby je umístěna iniciála autora výtvarného návrhu mince, akademického sochaře Jiřího Harcuby, která je tvořena písmenem „H“.
Větrný mlýn v Ruprechtově
Zdroj: ČNB sekce peněžní a platebního styku, 1.10.2009
Kulturní památka větrný mlýn v Ruprechtově
Nejpokrokovější pohon v historii větrného mlynářství představovala tzv. Halladayova turbína americké konstrukce. Její jediný dochovaný exemplář nejen na našem území, ale i v celé Evropě, se nachází na větrném mlýně v Ruprechtově.
Zděný mlýn byl v Ruprechtově postaven roku 1873. Na základě informací z kroniky, a podle pamětníků, měl mlýn tradiční pohon s větrným kolem o čtyřech lopatách. V době svého vzniku se tedy nelišil od ostatních větrných mlýnů holandského typu, které stály v oblasti Drahanské vrchoviny. Roku 1882 však postihla mlýn větrná smršť, která vyrvala celou střešní konstrukci. Tamější mlynář, Cyril Wágner, proto rozhodl o modernizaci mlýna a na jeho střechu do výšky 16 metrů nad zemí nainstaloval během let 1882 – 1884 dvoutunové větrné kolo o průměru 10 metrů – Halladayovu turbínu.
Turbína se tou dobou užívala zejména v Americe, kde sloužila k pohonu čerpadel, v Evropě se objevovala jen výjimečně. Používala se ve Francii, v Dánsku, na Balkáně a v Pobaltí. Tyto stroje ovšem zanikly. Instalace turbíny znamenala pro větrný mlýn dvojnásobné zvýšení výkonu mlecího zařízení, protože mohlo být rozšířeno o další dvě dvojice mlecích složení. Lepší využití větrné energie umožňovaly lopatky (žaluzie) rozmístěné po obvodu kola. Žaluzie byly rozděleny na jednotlivé sektory společně ovládané jediným táhlem. Při zapnutí se žaluzie automaticky přivíraly nebo otvíraly podle síly větru a tím udržovaly konstantní otáčky. Zároveň se tím při náporech větru zabránilo poškození větrného motoru a hnaného pracovního stroje.
Provoz mlýna byl úředně zastaven tzv. říšskoněmeckou vojenskou správou, ale k fyzickému záboru a zapečetění zde nedošlo. Podle kronikářské zprávy se na mlýně po osvobození již nemlelo, ale ještě do 50.let se občas šrotovalo. Ačkoliv mlýn chátral, zachovalo se mlýnské zařízení a částečně i turbína. Přestože mlýn znárodněn nebyl, po združstevnění zemědělské půdy jej užívalo JZD jako sklad hnojiv a později jej využívaly i další organizace. Záznamy z roku 1956 uvádějí, že mlýn byl již v dezolátním stavu a v sedmdesátých letech došlo k rozpadání turbíny. Přes výzvy památkářů a muzejníků zůstal stav mlýna nezměněn až do konce osmdesátých let. Podmínky pro rekonstrukci byly vytvořeny až po revoluci roku 1989. Do dnešní podoby mlýn zrekonstruovali dědici posledního majitele Jana Tesaře. Rekonstrukce turbíny byla náročná zejména vzhledem k neexistenci technické dokumentace a nedochování modelů mlynáře. Veškeré informace pocházely pouze z obrazových materiálů a analogie dokumentace historické Halladayovy turbíny. K znovuuvedení turbíny do provozu došlo 4. února 1995.
Větrný mlýn v Ruprechtově je navržen na zařazení mezi Národní kulturní památky
a do seznamu UNESCO. Od roku 1995 je mlýn každoročně o víkendech v říjnu, a po domluvě až do dubna, zpřístupňován k prohlídkám veřejnosti. Konají se zde výstavy a různé společenské akce. Druhou polovinu roku, v letních měsících, je využíván jako rekreační objekt k ubytování.
Veškeré informace o mlýně jsou k dispozici na internetové stránce www.mlynruprechtov.cz.
Prameny textu: Jiří Jaroš, Blanka Sládková – Ruprechtovská turbína, Brno, 1995 Martin Janoška – Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, 2003
Zdroj: ČNB
Sekce: Novinky | Tisk | Poslat článek známému
english